Sezona 2012

Zlatá přilba 2012 a vložený závod Fichtlů a Stadionů

Už jednou jsem měl možnost s fichtlem řádit na plochodrážním stadionu ve Svítkově v rámci Zlaté přilby, takže když se naskytla příležitost jet znova, tak jsem neváhal ani vteřinu a začal přemlouvat kamarády, abych nebyl sám. Samozřejmě, že první, komu jsem volal, byl pan Kocourek. Nejdřív, že né, ale jakmile se to dozvěděl Šotek, tak bylo rozhodnuto a ještě ten den večer jsme s panem Kocourkem řešili jaký převod a jakou zvolit strategii. Já jsem po závodech fichtla pouze umyl a namazal řetěz, čímž příprava skončila. Ještě jsem jel v sobotu potrénovat starty a ověřit si převod. Hrozící hole ze zdejšího domu seniorů mě přesvědčily, že toho mám nechat, protože jsem se nechal tréninkem unést a při každé příležitosti zkoušel start. Vše bylo připraveno a již brzo ráno jsme byli se stroji připraveni u zadního vchodu na stadion. Jelikož jsme měli ještě čas, tak jsme se Šotkem na mokré louce potrénovali, abychom se dostali trochu do tempa.

Za velikého řevu motorů a oblaku dýmu jsme byli vpuštěni na okruh, kde jsme absolvovali několik tréninkových kol. Povrch byl hodně tvrdý (na beton uježdná šotolina). Na start jsem se mazácky postavil téměř na vnější dráhu, abych měl přímý nájezd do zatáčky. Odmávnutí a start! Díky tréninku jsem měl raketový start a v první zatáčce byl jako první. Při výjezdu za tři a nechat se vyvést až k mantinelu jako to dělají profíci. Jenže opět ta trojka, která vyskakovala a kazila mojí akceleraci. Bohužel jsme nedokončili ani první kolo první rozjížďky, protože hned v první zatáčce se rozsekali dva kluci na Stadionech, přičemž jednoho z nich museli odvést s podezřením na zlomenou klíční kost. Snad je již v pořádku. Druhý z borců vypadal vpořádku. První rozjížďka se tedy opakovala až po uklizení strojů z dráhy a poskytnutí první pomoci nešťastníkům.

Start se mi opět vydařil a šel jsem do čela. První kolo jsem vedení udržel, ale dotírající Šotek mě přeci jen podjel a po čtřech kolech si o délku motorky dojel pro vítězství v rozjížďce. 

Do druhé rozjížďky jsem nastupoval s větším odhodláním a vědomím, že na rovinkách zalehnout, v zatáčkách se toho moc nebát a hlavně tu trojku tam podržet! Start opět raketový (ten výkon motoru tam prostě je) a opět hned od začátku v čele. Tentokrát jsem zaklapával do zatáčky později, víc to do ní složil a na výjezdu zalehával pro lepší akceleraci. Šotka jsm udržel za zády a rozjížďku stylem start-cíl vyhrál, přičemž jsem Šotkovi nadělil celou rovinku a poslednímu ze Stadionů celé kolo.

Na více rozjížděk bohužel nezbyl kvůli nehodě na začátku čas, takže jsme si dali několik koleček, kdy jsme divákům podle pokynů mávali a užili si naposled atmosféru. Ač jsme absolvovali jen 2 rozjížďky, tak jsme byli spokojeni, protože jsme si parádně zazávodili s vědomím, že nás pak ještě čekají velké motorky. Velké díky patří Vláďovi Šandovi, organizátorovi vloženého závodu. Tak zas příští rok a věřím, že vás Staďáci zas proženem.

      

Foto by Lukáš Kocourkek:

http://eddie-racing.rajce.idnes.cz/Zlata_prilba_2012_a_vlozeny_zavod_Fichtlu_a_Stadionu/


Jedousov 22.9.2012

Jedousov, aneb domácí závod pro tým Kocourek-Eddie. Před závodem jsem byl u pana Kocourka skoro jako pečený - vařený, protože opět problémy s vyskakující trojkou (bolest této sezony). Opět podbrus a skládání pod dohledem se slovy, že to už vážně není možné, aby vyskakovala!... Dvoudesetinové cinkání kliky sem a tam panovi Kocourkovi rvalo uši, jinak teoreticky mělo být všechno ok. Zajíždění v podobě závodu na louce, kdy kombinace Já, pan Kocourek, Šotek a dvě motorky, které jsme si navzájem popujčovali a lítali na nich. Těšila mě slova pana Kocourka, že mi to jede moc pěkně, ale občasné vyskočení trojky mi to kazilo. Zajímavé je, že na nerovném povrchu - v terénu, trojka nevyskočí, kdežto třeba na silnici skoro pořád. Jak se motor choval při testování, tak se choval i při závodě, kde byla dlouhá rovinka s vcelku rovným povrchem. To byla bolest.

Malá změna pro závod nastala na pozici druhého (avšak rychlejšího) jezdce, kdy Jardu, který se omluvil, nahradil jeden blázen, před kterým žádné křoví neuteče - Petr Adamec. Oba jsme před závodem absolvovali pár cvičných kol pro seznámení se s tratí a zjištění, že to fakt klouže. Alespoň převod byl vpořádku.

Peťan přišel s tím, že chce začít, takže s početným startovním polem před sebou (startovní číslo jsme měli 59) se musel vypořádat on. Vypořádal se s ním nad očekávání, kdy při prvním průjezdu byl na druhém místě v závěsu za Šotkem. Začátek závodu a hned nervy, protože mi bylo jasné, že Peťan bude chtít Šotka předjet a naopak Šotek to nedá bez boje. S panem Kocourkem jsme našim jezdcům ukazovali ať zpomalí, protože oba jeli hned od začátku pilu a náskok během těch pár kol na ostatní byl veliký. Peťan nakonec Šotka předjel, takže mi předával stroj z průběžného prvního místa. Šotek střídání jezdců absolvovat nemusel, protože z důvodu druhého jezdce to jel úplně sám! Po vystřídání a prvním oťukání trati v ostrém tempu byl Šotek hned za mnou a nedalo mu moc práce mě předjet. Naštěstí jsem si našel svoje tempo a Šotka se mi dařilo držet na dohled. V esíčku u startu jsem pak ale uviděl, jak Šotek tlačí (spadlý řetěz), takže jsme šli zas do průběžného vedení, se kterým jsem pak předával stroj Peťanovi. Peťan pomalu, ale jistě zvyšoval náskok, jenže pak se to stalo. Peťan nějak dlouho nejel a od projíždějícího Šotka jsem uslyšel jen to, že je někde tam vzadu. Běžel jsem na druhou stranu trati (trať měla 4,5km) zjistit co se stalo. Přestože jsme se na trati nenašli, sešli jsme se Safety Carem, který přivezl Petra s motorkou, v depu. Díky pořadatelům za něj! Jednoduchá diagnóza v podobě přetrženého sekundárního řetězu ve spojce. Řetěz, ač byl před závodem jako vždy nový, tak byl přidřený tak, že skoro nešel zalamovat přes pastorek. Řetěz jsem ale nakonec spojil a po namazání mohl Peťan znova pokračovat. Ztráta ale obrovská, blbá nálada s vědomím, že na bednu to bylo, ale že je všechno v háji. Naštěstí průběžné výsledky naznačovaly, že by to zas tak ztracené díky velkému náskoku být nemuselo. Peťan pak začal dostávat z depa pokyny, aby jel co to jde, přestože jsem mus od rána tlouk do hlavy to, aby jel na jistotu. I já jsem se snažil zrychlit a dařilo se na konkurenci najíždět cenné vteřiny a náskok zmenšovat.

Závod pro nás nakonec dopadnul dobře, kdy jsme obsadili třetí místo se ztrátou necelého kola na druhého Míru Kopáče a sedmi kol na vítězného Šotka. Šotek-robot-blázen odjel celý závod sám a pouze se zastávkami pro motorku (tankování) nikoliv pro sebe, což je neuvěřitelný výkon, navíc s takovým náskokem. Parádní výkon také předvedl Petr (křovák) Adamec, který zastoupil Jardnu na výbornou, za což mu patří díky, takže sezonu jsme zakončili opět na bedně!

Foto by Peppé:

      

      

Více fotek zde:
http://eddie-racing.rajce.idnes.cz/Fichtcup_Jedousov_22.9.2012/

 


Svinčany 4.8.2012

Můj oblíbený závod, který se jede v sadu, žádný extrémně technický pasáže, prostě to pravé enduro. Sice jsem po příjezdu s hrůzou zjistil, že je trať upravená a všichni, co ji jíž projížděli, říkali že to je technický! Nálada byla ta tam a já zas začal vymýšlet, co s tím. Motorka byla perfektně připravená, tryska správná, takže se Jarda mohl vydat do zaváděcího kola. Jenže! Po minutě byl zpět a že je něco špatně! Zadní brzda byla pryč! protočený buben kvůli ustřiženému kolíčku pro záchyt reakce v kyvce. Takže demontovat vše, co by mohlo vadit a když jsme byli v tom, tak o zub lehčí převod. Všechny ambice byly pryč a já zas viděl všechno černě, protože s jenom přední brzdou nejde závodit. Aspoň bylo pozitivní to, že převod byl dle Jardy ok.

Start závodu byl ve stylu Le Mans, takže Jarda se 200m proběhnul, resp. prošel. Když byla půlka závodního pole pryč a Jarda teprv nasedal na motorku, tak jsem si říkal, že to horší už nemůže býtlaugh No šel jsem čekat na průjezd po prvním kole a čeho jsem se nedočkal. Jarda na prvním a se slušným náskokem! Takže jsme nebyli mimo hru, my jsme byli v čele! Soupeři se občas Jardovi přilížili, chvilku byli dokonce před ním, ale protože opět sprchlo, tak se vyváleli a Jarda se usadil v čele s minutovým náskokem. Jenže blížilo se moje střídání a mě bylo jasné, že mě brzo všichni dojedou a předjedou a že ztratím to, co Jarda na soupeře najel. Po 40 minutách jsem převzal štafetu a opatrně se vydal na trať, protože druhé zaváděcí kolo jsem montoval brzdu a převod, takže "naslepo". Na každé rovince jsem se koukal za sebe, kdo už mě dojíždí... jenže nikde nikdo! První kolo jsem projel s úsměvem od ucha k uchu pod helmou, protože trať byla perfektní! Technická akorát a dostatečně rychlá na to, abychom mohli ukázat, co mám v motoru, obzvlášť s mými kily. Díky převodu jsem na každé rovince nasázel 1, 2, 3 a těsně před zatáčkou měl trojku v maximu, takže převod vyšel dokonale. V jednom klesání se motor nechal přetočit s přivřeným plynem k 11 000 ot/min. Akcelerace motoru byla parádní, hlavně zátah odspoda při výjezdech ze zatáček, to je podle mě největší zbraň na soupeře. Na uklouzané trati to bylo hodně zábavné, při přidání plynu motorka chodila zadkem napřed i na trojku. Hlavně ale opatrně a bez pádu a jezdit hlavou. Náskok jsem nejen udržel, ale i navýšil, což pro mě bylo nečekané překvapení. S Jardou jsme se střídali po zhruba 45 minutách, takže závod utíkal velice rychle. Přehoupla se poslední hodina a 40 minut před koncem jsem Jardovi předával stroj s náskokem 5 minut. Soupeře však potkala stejná závada jako nás ještě před závodem a Jarda začal mít 2. v pořadí na dostřel, aby ho mohl předjet o jedno kolo. O několik kol později se tak stalo a Jarda tento náskok udržel až do posledního kola!

Vyhrát závod téměř stylem start cíl, o tom se nám snad nikdy nesnilo a před začátkem závodu jsme neměli pomyšlení ani na bednu. O to je toto vítězství pro nás cennější. S Jardou jsme si parádně zazávodili, pořad nám soupeři dýchali na záda a chyba by znamenala propad pod bednu. Avšak všechno šlo až na prvotní problémy neskutečně hladce, motor jel famozně po celý závod a my to udrželi až do konce závodu. Jednoduše řečeno ŽIVOTNÍ ZÁVOD!

Těšíme se opět na příští ročník, protože trať je rok od roku lepší a organizace a hlavně bezpečnost závodu patří mezi nejlepší v kraji.

     

     

  

Foto by Peppe zde:

http://eddie-racing.rajce.idnes.cz/Svincany_2012/

http://eddie-racing.rajce.idnes.cz/Svincany_2012_2._cast/

Sopřeč 23.6.2012

Vložený závod fichtlů v rámci Stadion Cupu... Co víc si přát? Uzavřená a hlavně pekelná trať, perfektní organizace, spousta kamarádů, ... Takže jsem se těšil a moclaugh Mé nadšení však trochu opadlo, když jsem začal přemýšlet jaký převod zvolit, jakou trysku (k tomu se ještě dostanu) a hlavně jak to vlastně vypadá v lese, protože jinak jsou to ve vesnici rovinky.

Zaváděcí kolo mi trochu napovědělo, ale asi tak milion zatáčekv lese mi z toho udělal guláš, takže jsem stejnak musel vyrazit na trať "naslepo", což v lese nebylo úplně ideální. No a teď ta tryska... Protože jsem byl línej připravit airbox a filtr do něj, takjsem si řekl, že to malý airbox zvládne. Přetryskování karbce? Nezájem! No hroznou koninu jsem vyved, motor ani při 10 000 ot/min nazakokrhal jako to s normálním airboxem dělává, takže ok. Ok? Vždyť to bylo chudý! Natěšenost mě úplně oslepila a já nastoupil do závodu s motorem, který až se prohřeje, tak se přehřeje, zvadne a kdoví, tak i zadře.

Start! Na rovince jsem všem ujel, ale pak přišly zatáčky a kopečky a já hned věděl, že převod je špatně a zároveň nevěděl, kde bude jaká zatáčka. Kuba mi hned ujel a já se pak zbytek rozjížďky protrápil, sice na druhém místě, ale znechucen, že vše je špatně a že motor zvadnul.

Do druhé rozjížďky jsem nastoupil s lepším převodem a s větší tryskou (bohužel stále málo). Na startu jsem všem opět ujel a do první zatáčky se přiřítil až moc rychle. Zaklapnout to a modlit se, abych nešel do pole, které bylo o metr níž než cesta. Kuba opět v čudu, ale aspoň převod byl už ok a mezi stromy jsem dokonce Kubu občas spatřil. První kolo jakž takž, zase to vadlo, ale už ne tolik. No a druhé kolo mi vynahradilo všechno špatné, co jsem napáchal. Trať už jsem projel aspoň trochu svižně, takže jsem si i zazávodil, byť sám a měl jsem z toho dobrý pocit.

"Obhájil" jsem druhé místo i v druhé rozjížďce a věnec na krku nakonec uzavřel závodní den.

Už teď se těším na příští ročník, doufám, že se nás sejde víc a hlavně, že budu mít správnou trysku!laugh

 

Foto by Ajke, Červená prasata
     

     

 


Licomělice 12.5. 2012

Dva dny před závodem byl ještě motor rozebraný do posledního šroubečku a naděje, že si zazávodíme byly opravdu malé. Motorka ale zavrčela večer před závodem a vše se jevilo, že by mohlo fungovat.
Počasí nám nejdříve moc nepřálo, protože ráno pršelo, ale naštěstí se umoudřilo a většinu závodu pak bylo hezky.
Závod byl na 5 hodin, takže dlouhá doba. Závod jsem začal vyjímečně já a hned v prvním kole jsem věděl, co je "špatně". Spojka klouzala (lehký primár), takže "efekt variátor", kdy se motor proklouzával do otáček, ve kterém má své maximum. Ve výsledku to nebylo vůbec na škodu, protože prokluz byl jen částečný a motor byl stále v tahu s maximální akcelerací. Další věc byla natryskování, které jsem lehce přepísk, takže občasné "zakokrhání" a horší přechody mezi zaklapnuto a plný plyn. Opět to ale nebylo zas tak na škodu, protože jsem měl jistotu, že to určitě nezadřu. No a pak poslední věc, která teda na škodu byla a to opětné vyskakování trojky. Perfektní akcelerace motoru tím trpěla a samotné závodění to znepříjemňovalo.
V průběhu závodu pak odešla zadní brzda, kdy se opět prosmekla brzdová páčka na tisícihranu (takže pro příště bude již natvrdo zavařená) a jednou jsme stáli navíc kvůli dopnutí řetězu.

Přes tyto "závady" jsme se ale jinak nestáli kvůli nějakým závažným opravám a jezdili stále naplno (Jarda samozřejmě o něco rychleji než jálaugh). Motorka až na zmíněné problém fungovala perfektně, akcelerace byla vynikající a podvozek fungoval výboně. Nové tlumiče a řádné obutí opravdu udělají strašně moc, kdy i na nejvíce rozbahněných pasážích má člověk stále jistotu. 

Našim cílem bylo dojet, protože to byl náš první závod a navíc s neodzkoušeným strojem. Avšak všechno fungovalo dobře a my byli schopni každou hodinu navyšovat počet ujetých kol. Na umístění na bedně jsme si nedělali naděje a ani jsme výsledek nijak nehrotili, protože jsme si s Jardou chtěli zajezdit a zazávodit. Bedna v podobě 2. místa ve speciálech pak byla pro nás nečekané překvapení a pro mě odměna za zimní přípravu.

Takže vydařený závod v Licomělicíchlaugh

 

Foto by Ajke:

     

     

TOPlist